Tři deka poznámek k místní politice

Představujeme vám kandidáty do Zastupitelstva městské části Praha 11
PhDr. Vladimír Pelc má letité zkušenosti s komunální politikou na Praze 11. Nikdy ji nedělal pro funkce nebo peníze, ale vždy dbal na veřejný zájem. Nikdy nebyl součástí žádné vládnoucí koalice a vždy byl nezávislým zastupitelem občanů Prahy 11. Tím je i dnes na kandidátní listině Naše Praha 11.

Vox populi vox dei
Politické strany a různá volební uskupení (do podzimních voleb 2014 jich na JM jde patnáct) slibují mnohdy totéž, nebo jsou jejich sliby obdobné: radnice pro lidi, průhlednost místní správy, transparentní veřejné zakázky a vydávání veřejných prostředků vůbec, regenerace čehokoli, nové bydlení pro každého, lepší školky a školy, bezpečnost a pořádek, zkvalitnění dopravy, žádní straničtí kmotři … U politických stran, které v minulosti byly v zastupitelstvu, si můžete ověřit, co z předvolebních slibů, které jsou stále stejné, splnily. Ale pozor: Mnozí vedoucí exponenti těchto stran přestoupili do jiných stran a politických sdružení. A samozřejmě, že slibují stále totéž. Těžko své sliby splní – k tomu měli už několik let příležitost.

S Jirkou Polákem, který byl od 90. let mnoho let radním a předsedou redakční rady místního časopisu Klíč (bohužel v letos únoru po vleklé nemoci zemřel), časopisu, ve kterém jsem pár let dělal šéfredaktora, jsme si vždy říkali, že psát a číst text má smysl jedině tehdy, jestliže obsahuje alespoň tři deka myšlenek. Na následujících řádcích se o to pokusím. K místní politice na JM. Snad k tomu mám alespoň drobet puvoár – před pár volebními obdobími jsem byl zastupitelem, členem bytové a finanční komise, v posledním volebním období členem kontrolního výboru. A na JM bydlím od roku 1983.

Chceme řešení problémů
Myslím, že místní politika může být poměrně jednoduchá a pro občany JM příznivá, pokud bude tvořena podle hesla vox populi vox dei – latinsky to znamená „hlas lidu, hlas boží“ (poprvé ho měl vyslovit anglosaský mnich, pak biskup Alkuin z Yorku, matematik a pedagog – žil v letech 735−804 n. l. – a jeho heslo stále platí). Zkrátka: Když si občané nebudou přát, aby se vykácela alej stromů, tak se nevykácí, když si nebudou přát výškovou budovu před okny svého bytu, tak se taková budova nepostaví, když budou potřebovat rozšířit mateřské školy, tak se peníze dají do školek … další konkrétní příklady si každý občan JM dosadí sám. Zjistit mínění občanů na každý konkrétní problém je poměrně jednoduché, levné a rychlé. Jedině tak mohou místní politici pracovat pro své občany a ne převážně pro svou kapsu.


Pokud se v místní politice silně projevuje ideologické zaměření – je to zpravidla průšvih (přesněji bych to měl nazvat slovem, které se v akademickém slovníku jazyka českého nevyskytuje). Jako příklad mohu uvést ideologické hlasování jednoho člena zastupitelstva z doby asi před deseti či dvanácti lety; ten blb (byl to člen místní ODS a snad poradce nějakého tehdejšího poslance ODS) jako jediný ze zastupitelstva hlasoval proti padesátitisícovému daru obce jedné soukromé zdravotnické instituci na JM, kde maminky rodily myslím pod vodou a prý to pro ně bylo (či stále je) příjemnější a byl o to mimořádný zájem. Ten ideologický blb, jinak vysokoškolsky vzdělaný přírodní vědec (!), svůj nesouhlas zdůvodnil tím, že když žena nerodí doma, tak že je závislá na státu, tím je nesvobodná, a že jedině domácí porody jsou správně liberální a tím svobodné … − i jeho spolustraníci se kvůli té ostudě schovávali po stůl. Příběh ale měl tečku: Asi za tři týdny jsem toho blba potkal, věděl jsem, že se chystá být poprvé dědečkem, a tak jsem se ho zeptal, kde jeho dcera rodila – samozřejmě že rodila ve státním zařízení, v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. A protože jsem si dovolil poznámku, že tento porod nebyl podle jeho ideologického názoru dostatečně liberální, už se mnou nikdy nepromluvil. Tito ideologičtí blbové totiž své jedině správné názory hlásají jako závazné jen pro ty druhé. Zkrátka: Jestli je nutné z hygienických důvodů vybavit školní jídelnu novou kuchyní za dva miliony, tak se za dva miliony koupí (rozpočet JM je dostatečný), když je potřeba finančně podpořit třeba zdravotnické zařízení, tak se tam peníze dají – ideologie tu nemá místo … a četné další příklady si každý občan JM doplní sám. Místní politika může být jedině praktická. Dosud byla, bohužel, více ideologická. Nevolte ideology – volte praktiky.


V místní politice na JM neexistuje opozice. Neexistuje dvě desítky let. Nemyslím tím členy zastupitelstva, kteří nejsou členy rady, nejsou členy „vládnoucí“ koalice a tak se prohlašují za opozici. Myslím tím opozici produktivní, opozici, která je odborně kvalifikovaná, pracovitá, seriózní a slušná, a která těmito svými vlastnostmi své návrhy prosadí a dosáhne třeba i pozměnění některých rozhodnutí koalice. Avšak být produktivní opozicí vyžaduje mít fištróna a sicflaš. Místní politika je především pozitivní produktivní tvorba veřejného prostředí pro občany.
Podpořte nás svým hlasem. Chceme vyhrát komunální volby a sestavit radu, ve které získáme starostu, abychom vám ušetřili peníze – pejskařům, řidičům a všem občanům Prahy 11!

Jak z toho ven?

Volte pejskaře v těchto komunálních volbách

Kandidátní listina pejskařů se zavázala k ochránit občany před zahušťováním Prahy 11

Zanechte komentář