V roce 2010 propukla největší aféra v dějinách komunální politiky hned po zatčení kladenského primátora Volfa v roce 2004. Na vině byla radnice městské části Praha 11, která nechala v letech 2006 - 2010 sledovat bývalou starostku Martu Šorfovou a opozičního zastupitele Jiřího Štylera. Ten nakonec skončil v nemocnici poté, co mu neznámí ozbrojenci dali nakládačku u jeho vlastního domu na Praze 11.
Gangsterské metody na Praze 11 skvěle popsal spisovatel Michal Viewegh ve své knize o Palermu v pražské městské části. Již dlouhých osm let dochází k předražování zakázek, vytváření neprůhledných akciových společností a vyvádění majetku městské části na nejrůznější investiční záměry a vždy velmi draze pro městskou část a její obyvatele.
Kdo má vlastně zájem sledovat občany Prahy 11? Většinou ten, kdo nemá čisté svědomí a bojí se, že jednou vyjde na světlo jeho vlastní selhání při správě veřejného majetku. Ve svém strachu pak vytváří kompro na všechny, kteří by se mu postavili.
Nikdy předtím, ani potom nebyla metoda sledování nikde jinde použita. Zastupitelstvo leckteré vesnice sice vypadá jako fotbalový kotel při rvačce fanoušků, ale metody sledování obyvatel se prosadily pouze na Praze 11.
Kdokoli se postavil současnému vedení radnice Prahy 11, následovalo sledování, dehonestace v radničním plátku, vyhazov z komise, pokud ještě v nějaké z vůle koalice seděl, případně nakládačka.
Pozornému čtenáři jihoměstského Klíče nemohou uniknout snahy zavést kamerový systém na Praze 11 v naprosto masivním rozsahu. V předvolebním programu ODS a ve zmínkách pozdějšího vedení radnice se to jen hemží odkazy na Velkého bratra a výhody jeho sledovaček občanů.
Prozatím se musíme spokojit s dehonestací v Klíči a jedinou kamerou, která z panelového domu na rohu ulice Křejpského snímá dění v Centrálním parku. Jestli necháme vládnout současnou koalici v obměněné podobě i po další čtyři roky, rozlučme se předem se soukromím na území naší městské části. Není totiž zárukou, že nevyrostou další sledovací projekty takzvaně ku prospěchu občanů.
